Roku 1423 oblehla jihlavská katolická hotovost hrad Rokštejn a přinutila jeho majitele Zdeňka z Valdštejna k odchodu. Náhradou za ztracený hrad si Zdeněk na ostrožně v nedaleké Brtnici začal stavět hrad nový. Jednoduchý hrad zaujal nejzazší konec ostrožny, kterou přeťal šíjový příkop. Za ním stál na východ od vstupní brány malý obdélný palác. To je také jediná známá stavba této fáze hradu.

V držení Valdštejnů zůstala Brtnice až do třicetileté války. Během té doby byl několikrát výrazně přestavěn. První přestavba ve druhé třetině 15. století zdvojnásobila plochu hradu. Původní palác jádra byl rozšířen o další trakt na východě, který měl dvojnásobnou délku. Před šíjovým příkopem byla postavena nová obdélná část kolem dnešního druhého nádvoří. Od zbytku ostrožny ji odděloval další šíjový příkop nad nímž se tyčila mohutná hranolová věž chránící vstupní bránu.

V další již třetí gotické fázi byl k severu prodloužen i původní palác jádra, který tak vytvořil kompaktní obdélnou budovu. Celou západní stranu 2. nádvoří zaplnila dlouhá budova. Kolem celého hradu byl postaven parkán, který v nárožích kolem druhého nádvoří zpevňovaly čtyři mohutné dělostřelecké bašty (tři z nich dosud stojí).

V druhé polovině 16. a na počátku 17. století byl celý objekt přestavěn na renesanční zámek. Všechny stávající budovy dostaly renesanční háv. Oblouk hradby a parkánu v severozápadní části jádra byl ubourán a na jeho místě byla kolem roku 1590 postavena renesanční budova s třípodlažní arkádou. Druhé nádvoří bylo na východní straně uzavřeno dalším křídlem, zbořeným po požáru roku 1760. V čele hradu vzniklo nové renesanční nádvoří s věžovitou bránou na jihu.

Po bitvě na Bílé hoře bylo panství zkonfiskováno Zdeňku z Valdštejna a konfiskát výhodně získal italský voják v císařských službách Rombald Collalto. Jeho potomkům náležela Brtnice až do roku 1945. V 1. polovině 17. století si zpustošení způsobené třicetiletou válkou vyžádalo barokní úpravy. Collaltové zde shromáždili rozsáhlou rodovou obrazárnu a také soubor obrazů znázorňujících příjezdy císařů do Brtnice. Rozsáhlé opravy byly nutné také po požáru roku 1760. Tehdy byla přestavěna patra budov prvního nádvoří a teprve nyní ztratila Brtnice svůj pevnostní charakter – byly zasypány některé příkopy, zbývající byly překlenuty stálými kamennými mosty, věže a bašty byly sníženy. V 1. polovině 19. století pseudogoticky upravena vstupní věž a budovy na 2. nádvoří, v 2. polovině 19. století pseudorenesančně upraveny fasády.

Prameny:

• Miroslav Plaček: “Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku”, Libri, Praha 1996

• kol.: “Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 1. – Jižní Morava”, Svoboda, Praha 1981

• Miroslav Plaček: “Hrady v povodí Jihlavy a Rokytné”, Vlastivědný věstník moravský, 2/1991

František Musil, Ladislav Svoboda: “Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou”, Grantis, Ústí nad Orlicí, 1998